Tedy jenom bez těch dvou, který jsem měl navíc. Místo nich mam teď v puse dvě velký díry a spoustu stehů. Byl to ovšem nevšední zážitek. Aspoň ta část kdy jsem byl při vědomí.
Napřed jsem počkal na pokoji až na mě přišla řada. To byla ještě nuda. Pak už jsem ale ležel na operačním stole měl jsem na sobě nalepený nějaký senzory a v ruce zapíchnutou jehlu. V tuto chvíli přišel pan anesteziolog abych ještě podepsal souhlas s celkovou anestézií, což mi připomnělo scénu z jednoho pěkného videoklipu (2:22), přesně tak to vypadalo. Potom mi řekl, že teď usnu. Sice jsem se snažil udržet oči otevřený, ale opravdu se to nedá. Následovalo něco o čem nevím a co je popsaný v operačním protokolu hromadou cizích, nesrozumitelných slov a co trvalo 44 minut.
Nakonec jsem se začal probouzet. Nejdřív jsem začal vnímat nějaký hlas, potom jsem si uvědomil, že dělám to co mi ten hlas říká. Pak přišlo uvědomění si jednotlivých částí těla a toho, že jsem zřejmě v nemocnici a po operaci. Jako poslední jsem začal viděl i když pěknou chvilku trvalo než jsem dokázal zaostřit. Ještě jsem si pár hodin poležel na pokoji a pak už hurá domu.