Tábor
Jako každý rok, tak i letos jsem vyrazil navštívit účastníky letního tábora, který se tentokrát odehrával kousek od Čeřína a jako každý rok byli všichni šťastný, že mě zase vidí.
Svůj pobyt jsem si však musel řádně odpracovat dvěma kládami dřeva denně. Dále jsem samozřejmě zastal i spoustu jiné práce. Například odborná asistence v kuchyni, rozdělávání a udržovaní ohně, hraní her s dětmi nebo opalování se na sluníčku.
Jako každý rok to uteklo neskutečně rychle a jako každý rok se těším na ten další. Pro představu jak to vypadalo tu mám pár fotek. Obzvlášť povedená je tahle ropucha, kterou jsme potkali na jednodenním přežití.
Narozeniny na Třebíčku
Zatímco jiní si svůj blog smazali. Já si na ten svůj můžu napsat jak jsme na Třebíčku oslavili oddílové narozeniny.
Na Třebíčko jsem dorazil jako první v pátek po osmé večer, potom co se mi podařilo potmě najít cestu lesem. Kdo by se taky namáhal s hledáním baterky. Klíče měly zpoždění, takže mi nezbývalo než si lehnout na promrzlou lavičku a čekat nebo spíš doufat, že někdo přijede. Naštěstí jsem se dočkal dřív než jsem umrzl. První večer jsme vymysleli disciplíny, rozdělili si je a připravili jsme kartičky.
Druhý den jsme po probuzení za absolutní tmy v deset hodin ráno usoudili, že by bylo dobré otevřít okenice. Toho se mohl chopit pouze takový profesionál jako jsem já. Jakmile byly okenice otevřené, vyrazil jsem ke studni pro vodu. Pak už jsem se konečně mohl pustit do přípravy své disciplíny, kterou byl labyrint a ještě pomoci s přípravou několika dalších disciplín.
Dál to vezmu trochu zkráceně. Celý den přijížděly davy návštěv a plnily disciplíny. To probíhalo až do večera, kdy se vyhlásily výsledky. Následoval zpěv a zpěv a zpěv. Na závěr bych chtěl říci, že přes velkou zimu venku a velký vedro uvnitř se tato oslava povedla stejně jako ta před třemi roky. Fotky jako obvykle ve fotoalbu.
Výlet na Zátoň
Ukázalo se, že mé kuchařské a karetní umění je opět zapotřebí. Proto jsem neváhal a vyrazil po týdnu zpátky na Zátoň, tentokrát na projekt evropské výměny mládeže s názvem Medialize IT.
Zajímavá byla hlavně cesta. Napřed jsem vyrazil autobusem do Krumlova na nádraží. Odtud dále za pomoci svých nohou až na Zátoň. Už po prvních metrech v hrozným vedru a při neskutečným stoupání jsem si říkal, proč jsem raději nejel tím autobusem až tam. Příště se budu na mapě koukat i na výškový profil trasy. Naštěstí podél skoro celé cesty byly stromy nebo alespoň křoví, takže se šlo ve stínu a tím se to vedro dalo snést. Po pár přestávkách na odpočinek nebo nějaké to focení jsem v pořádku dorazil do cíle s časem něco přes dvě hodiny. To není, zase tak špatný na jedenáct kilometrů.
Tábor
Jako obvykle jsem vyrazil podpořit kuchaře svým vysoce ceněným kuchařským uměním. No dobře, tak jsem toho moc neuvařil, ale vydávání jídla mi šlo celkem dobře. Kromě toho jsem taky fotil a účastnil se některých her. To většinou znamenalo lehnout si někam na louku a vydávat nějaký lístečky, který jsem si musel předem nastříhat a to není zas tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.
Prostě to bylo úžasné jako každý rok, ale jako každý rok to bylo krátké a strašně rychle to uteklo. Takže nezbývá než se těšit na příště.
