Takže je čas zhodnotit uplynulý rok. Tento rok by se dal nazvat rokem dýně. Vypěstování dýně se ukázalo jako náročná činnost, ze které toho moc nevzejde a po jakémkoliv způsobu přípravy to není žádná delikatesa. Příští rok se asi budu muset zaměřit na jiný druh plodin.
Tento rok by se také dal nazvat rokem angličtiny. Vychutnal jsem si všech šest pokusů, ale nakonec jsem tu zkoušku zvládl. Zkoušku, která je naprosto nesmyslná a kterou si někdo vymyslel jenom aby to vypadalo že se na té škole něco dělá.
Samozřejmě jsem také pokračoval ve čtení knih pomocí mé čtečky Kindle. Tento rok bych doporučil dvě knihy. Za prvé knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka - Příběhy z tančírny Century a za druhé, pro ty které by zajímalo, jak to bylo v historii a jak je to dnes s autorskými právy, bych doporučil knihu Svobodná kultura.
Dále se dostáváme k filmům. Stejně jako u knih i zde mam doporučení na dva filmy. První je už trochu starší dokument Super Size Me na který by se měli povinně kouknout všichni stravující se v jakémkoliv zařízení typu McDonalds a KFC. Druhý je film, který bych ohodnotil jako nejlepší film tohoto roku a je to Atlas mraků.
Tak to by bylo asi všechno z tohoto roku a uvidíme se zase v roce příštím.
To si takhle jednou normálně ležím ve své posteli a spím. Když tu najednou mě v jednu hodinu ráno probudí divný zvuk. Napřed jsem si myslel, že je to jenom nějaká velká můra, ale po důkladnějším poslechu byla poznat trochu větší velikost a zvuk kožnatých křídel. Rozsvítil jsem tedy světlo a spatřil toho tvora jak krouží mým pokojem a nabírá na rychlosti. Žádný drobeček to tedy nebyl. Vzhledem k pozdní hodině jsem se akorát odebral do jiné postele ve vedlejším pokoji.
Ráno jsem opatrně vstoupil do pokoje a začal hledat. Vetřelec byl během chvilky nalezen jak visí za skříní. Odsunout skříň a chytit ho se úplně nepovedlo, takže to skončilo tak, že si zalezl hluboko pod skříň. Připravil jsem tedy past a počkal na večer. Hned po západu slunce se netopýr vydal na cestu rovnou do mé připravené krabice a v ní pak hned ven. Venku stačilo odklopit víko a okamžitě odstartoval pryč do tmy.
Před několika dny začal větráček mého notebooku MSI ex620x vydávat prapodivné a velmi hlasité zvuky. Po pár úvahách jsem se nakonec rozhodl, že nezbývá nic jiného něž ho rozebrat a zkusit vyčistit. Pro tento úkol jsem si zakoupil teplovodivou pastu, protože bylo zapotřebí odmontovat všechno chlazení abych se k větráčku dostal. Proto bylo potřeba všude nanést novou pastu. Jako další jsem zakoupil stlačený vzduch na ofukování. Později se ukázalo, že to nemá žádný velký účinek, takže jsem ho nepoužíval.
Začal jsem odmontováním krytu. Všude bylo krásně čisto, akorát ve větráčku byl vidět prach.
Pak jsem odmontoval chlazení. Je to spousta částí, který jsou pevně spojený a tak tvoří jeden celek. Na dotykových plochách je vidět stará pasta. Tu bylo potřeba setřít a namazat novou. Stará pasta už byla zatuhlá a při montáži zpět by na sebe plochy nemusely dosednou natěsno.
Uvnitř notebooku jsem odsál trochu prachu na místě kde byl větráček. Bylo taky potřeby otřít starou pastu z dotykový plochy procesoru a ostatních chlazených součástek.
Jako poslední jsem rozmontoval samotný větráček, který se skládá ze dvou částí. Bylo v něm jenom pár chuchvalců prachu a jeden namotaný vlas. Tady jsem pro čištění použil štětec a všechno jsem ometl. Pak jsem ještě větráček promazal vazelínou a bylo hotovo.
Následně jsem zase smontoval všechno dohromady. Pak přišel zásadní okamžik a to jestli se větráček po mém zásahu vůbec rozběhne. Kupodivu jsem asi udělal všechno správně a větráček se opravdu rozběhl a běží krásně potichu. Až tak potichu, že pořád kontroluji jestli se opravdu točí. Na takový ticho nejsem zvyklej.
Takže je načase udělat celkový souhrn. Začneme pěkně od začátku. V lednu jsem začal hodnotit knížky. To jsem ovšem ještě netušil, že o dva měsíce později si koupím čtečku Kindle a začnu číst jednu knížku za druhou. Tomu ale ještě předcházelo zakoupení hry Minecraft. Jedné z nejlepších her poslední doby. Pak jsem pokračoval jenom samým čtením, sledováním filmů a tu a tam nějakou fotkou. Začátkem prázdnin jsem přišel o své dva zuby. Další zajímavou událostí byl, jako každý rok tábor na Zátoni, po kterém následoval ještě jeden . Také jsem se zaregistroval na Google+. To nebyla zas tak velká událost. Zato velkou událostí bylo to, že to Skrnda zabalila. Potom jsme byli na oddílových narozeninách. Ještě jsem si pořídil nový sluchátka a už tu byly Vánoce. To byl stručně celý rok.
Teď ještě nějaké ty statistiky. Tak těch knih jsem za tento rok přečetl dvacet. A jako nejlepší z těchto dvaceti bych zvolil zřejmě Muže ve zbrani. Teď filmy. Těch jsem shlédnul nebo tedy spíš ohodnotil 142. Byli mezi nimi totiž i starší kousky na které jsem si vzpomněl nebo na které jsem se koukl až teď. A jaký film z těch 142 byl nejlepší? Pokud bych měl vybírat z filmů natočených letos, tak bych vybral Půlnoc v Paříži a Rango. Z těch dříve natočených byl volil Mary a Max.
Dál tu mám nějaké statistiky mých stránek. Jsem velice rád, že celých 83% návštěvníků používá kvalitní prohlížeč Chrome nebo Firefox a pouze 12% používá ošklivý a životu nebezpečný Explorer. Hledaná slova, přes které přicházejí návštěvníci jsem letos zkrátil na ty nejčastější.
skrnda – ta už neexistuje
minecraft – je vidět, že o tu hru je opravdu zájem
gooogle prekladac – tak ten hledám taky dost často
piskarna vrabce – netuším kde to je, ale návštěvníci to tu hledají několikrát do týdne a to ať je léto nebo zima
prášky na paměť – tohle je stejný jak piskarna vrabce, netuším
Tak to by bylo za tento rok asi všechno a mě nezbývá než vám popřát vše nejlepší v novém roce.
Chtěl jsem připravit úžasné pfko, které by mi každý záviděl. Ale protože jsem líný a nic mě nenapadlo, tak jsem připravil alespoň krásnou šablonu. Stačí doplnit váš oblíbený obrázek nebo fotografii a máte to. Takže krásné Vánoce a šťastný nový rok.