Esteticky zajímavý a nezajímavý web
Zkouškový se blíží a aby jste viděli jak pilně studuji, tak tady je má práce na jeden z předmětů. Ono se nestává často, že musíme něco odevzdávat v písemný podobě. Tak když už jsem si dal tu práci s tím abych to napsal.
Esteticky zajímavý web
Jako estetický web jsem zvolil galerii www.photoserver.cz. I když by se u fotografických portálů dal očekávat kvalitní design, tak tohle je jediný, který mě opravdu zaujal. Nejzajímavější ze všeho je použití barev. Odstíny a barvy jsou použity, tak dobře že žádná na sebe výrazně neupozorňuje a přesto jsou důležité části od sebe dostatečně výrazně odděleny a jsou dosti zřetelné. Jako pozadí je zvolená tmavá barva, díky které jsou fotografie výraznější. Dobře působí i spousta prostoru. Nic není nikde namačkané a všechno má kolem sebe dostatek místa. Je to především tím, že zde nejsou žádné přebytečné informace a proto je dostatek místa pro ty důležité. Jako poslední bod bych uvedl samotné fotografie, které pokud jsou opravdu povedené velkou vahou přispívají celkové estetice webu.
Esteticky nezajímavý web
Esteticky nezajímavý web se mi vybíral hůře, ale nakonec jsem zvolil on-line magazín www.super.cz, který před několika týdny prošel kompletním redesignem a já bych řekl, že ne zrovna úspěšným. Pokud vypneme rušivé reklamy zabírající většinu plochy a kazící vzhled, tak už toho na webu moc nezbývá. Stále tam ovšem najdeme obrovské červené a zelené nadpisy, působící strašným dojmem. Největší záhadou pro mě zůstávají záhadné malé půlkruhy mezi třemi jednotlivými úseky. Zde opravdu nevím za jakým účelem by tam měli být. Web celkově působí jako nepromyšlený a odbytý. Za zajímavou se dá považovat pouze fotografie na pozadí, kterou bych si ale představoval méně výraznou aby tolik neodváděla pozornost.
Závěr
Na závěr musím říct, že je pro mě těžký hodnotit weby po jejich estetické stránce, protože více něž vzhled jsou pro mě důležitější poskytnuté informace jejich uspořádání, přehlednost a možnost jejich rychlého vyhledávání. Podle mě by na internetu měli být na prvním místě informace a teprve na druhém estetika.
Šnečku, šnečku...
Už je to tu zase. Samá zkouška a zápočet. Pořád se jenom učit a učit. Ale v přestávce mezi učením jsem stihl vyfotit tohohle hlemýždě zahradního.
První den v nové škole
Sice to byl jenom zápis, ale i tak jsem tam byl celý den. Ráno jsem sbalil čtyři fotky a nějaký vyplněný papíry a vyrazil jsem. Za chvíli už jsem stál v dlouhé frontě, na konci které jsem odevzdal vyplněné papíry s fotkama a dostal jsem další papíry k vyplnění. Posadil jsem se vedle mých spolužáků ze střední a začal jsem vypisovat osobní údaje, což pro mě nebyl takový problém, jako pro ty co si nepřinesli vlastní propisku. Během vyplňování jsme dostali pár základních informací a byli jsme proškoleni o bezpečnosti práce.
Potom jsme tři hodiny jen tak čekali venku, na chodbě a na jiných místech všude možně na nějaký to pokračování. Zase jsme se nahrnuli do kongresové haly a začali jsme informativním testem z programování. Hned nato jsme si napsali testík z angličtiny, který byl zakončený pohovorem, díky kterému nám byl doporučen kurz angličtiny o vhodné úrovni.
To už bylo kolem druhé hodiny odpolední a nastal přesun do fronty v chodbičce před studijním oddělením, kde jsme si vyzvedli indexy a vyplnili další papíry. Po třetí hodině jsme měli konečně všechno za sebou a uvědomili si, že už jsme studenti vysoké školy.
Aby těch změn nebylo málo, tak jsem rovnou změnil vzhled stránek. Něco ubylo, něco přibylo a něco se přesunulo. Protože to bylo trochu složitější přestavba, tak ne všechno ještě úplně funguje a ne všechno vypadá tak jak by mělo vypadat. Časem to snad napravím.
A je to
Tak je to všechno za mnou. Několik dní napětí, kdy jsme postupně úspěšně i neúspěšně skládali maturitní zkoušku. Začali jsme pěkně v pondělí prvního června. Představili jsme se paní předsedkyni, rozložili na stůl chlebíčky, brambůrky, tyčinky, kremrole a další občerstvení a pustili jsme se do toho. První den jsem pouze sledoval spolužáky a nemohl jsem se dočkat nadcházejícího dne a svého velkého triumfu.
Na řadu jsem šel jako poslední z naší čtyřčlenné dopolední skupiny, takže jsem měl ráno čas si ještě rychle zopakovat nějaké to učivo. Přišlo první losování a já si vytáhl Ruchovce a Lumírovce, po patnácti minutové přípravě jsem usedl před porotu a spustil. Potom chvilka oddechu a šel jsem losovat znova, tentokrát angličtinu, z které jsem vylosoval housing a opět jsem usedl před porotu a spustil. Třetí na řadě byla matematika, z které jsem si vytáhl kružnici a kruh a místo sezení jsem tentokrát stál u tabule a předváděl, své vynikající znalosti. Na čtvrtý předmět jsme se museli přesunout do učebny informatiky. Na řade byl totiž AutoCAD. Tam jsem předvedl své skvělé schopnosti v kótování. Na závěr dne jsme se dozvěděli, že jsme všichni úspěšně zkoušku splnili.
Ve středu bylo na řadě ještě šest spolužáků a ve čtvrtek už jsme seděli v přednáškovém sále naší školy a vychutnávali tu slavnostní chvíli předávání maturitního vysvědčení. A protože se nám to tak povedlo, tak jsme to ještě ten den pořádně oslavili.
Svaťák
Ano, právě mi probíhá svaťák, takže jsem doma, válím se na gauči a přede mnou leží na mém novém stolku hromada učebnic a maturitních otázek. No možná jsem tam ty papíry trochu rozházel, aby to vypadalo, že je toho hodně. Pravda, když jsem ty papíry srovnal na úhledné kopičky, vypadá to, jako by na tom stole nic nebylo, ale jakmile začnu s učením, zjišťuji, že je toho víc než se dá za tak krátkou chvíli naučit. Zatímco někteří nakupují prášky na lepší paměť, na to aby vydrželi vzhůru, na to aby mohli spát, na uklidnění a na spoustu dalších věcí. Já se držím hesla: „spadané listí, maturitu jistí.“
