Poslední zvonění
Jak se pořád učím a učím, tak jsem úplně zapomněl, dát sem nějakou fotku z posledního zvonění. Sebou jsem foťák neměl, protože můj oblek nebyl přizpůsoben manipulace s drobnými předměty. Fotky spolužáků se ke mě zatím nedostali a tak mám zatím jen fotku, kterou jsem si vyfotil sám doma, abych viděl jak vypadám.
Maturák
Tak konečně to máme za sebou. Je až neuvěřitelný jak zdlouhavý a náročný je připravit pár hodin zábavy pro pár lidí. Pořád to bylo daleko a najednou je to za náma.
Ve tři hodiny jsme se sešli v kulturním domě Vltava v Českých Budějovicích a pomalu začali všechno připravovat. Secvičili jsme nástup, vlastními ústy nafoukli 200 balonků a vyzdobili jsme sál. Mezitím si kapela připravila nástroje a podobný věci. Chvilku před sedmou začali přicházet první hosté, no a v sedm už se začalo hrát.
Program mezi sedmou a osmou jsem nějak nestihnul, ani nevim proč. Programu jsem se začal věnovat až v osum, protože jsem byl jeho součástí. Ano, na řadě byl nástup a šerpování. I když jsem udělal během nástupu pár chybiček a nejspíš jsem ani nebyl jedinej, tak to dopadlo dobře. Skoukli jsme naše video. Postupně jsem si prošli uličkou, potřásli rukou naší třídní i třídnímu a samozřejmě panu řediteli. Jen co jsme si přiťukli, vrhli jsme se všichni po penězích na zemi. Mé skóre je 185,- Kč a nějaký halíře, který už neplatí, takže jsem je nepočítal a pak ještě nějaký zahraniční měny.
Potom se už jenom slavilo, pilo, tancovalo. O půlnoci proběhlo nějaký to překvapení, ale to neni podstatný. Slavilo se až do půl třetí. Pak jsme předali sál, nakonec i se všema klíčema, co se začali objevovat po kapsách a pokračovali jsme dál. Je to divný, ale ve tři ráno je všude zavřeno. Až na nonstopy a tak jsme do jednoho s nasazením posledních sil došli, usedli a zhodnotili uplynulý večer. Fotky jsou tentokrát jenom z příprav a pak pár u stolu, jinak jsem neměl čas fotit a moje sestřička nedorazila kvůli nemoci.
Školní výlet
Úterý ráno, byl jsem probuzen nechutným pípáním budíku v 5:30. Půl hodinky na přípravu a sbalení věcí a hurá na městkou. Docela jsem se divil kolik lidí jede v šest ráno autobusem. Myslel jsem že pojedu sám stejně jako posledně takhle brzo ráno, ale to byla neděle a ne všední den. V 6:30 už jsem stál mezi spolužáky na vlakovém nádraží. Cesta vlakem do Prahy není moc zajímavá. Ve vlaku se dá celkem dobře spát. Docela by mě zajímalo podle čeho se tomu vlaku říká rychlík. Nakonec se ten vlak přeci jenom doplazil do Prahy a my jsme vesele vyrazili na Václavák. Následovalo hledání muzea voskových figurín. Málem jsme místo toho vlezli do domu s nápisem SexMachinesMuseum. Z dálky byl totiž vidět jenom nápis museum. Možná by to bylo zajímavější než figuríny, který jsme nakonec po radě pošťačky našli. Pak jsem se vrátili na Václavák a byl rozchod, ale to už nebylo tak zajímavý.
Zajímavější měla být druhá část a to návštěva 3D kina IMAX. Měla a nebyla. Na programu byl film Mumie: Tajemství faraonů. Název nevypadal špatně, ještě když to mělo být ve 3D. Jenže to jsme nevěděli, že to je 40 minutový dokument o ničem. Brýle docela šli. Ukázalo se, že nejlepší je koukat doprostřed plátna a chvilku trvalo než jsem si zvyknul na obraz. Trojrozměrný bylo většinou jenom popředí scény a pozadí mi přišlo normální a jenom jemně rozmazaný. Chvílemi bylo taky vidět obraz dvojitě. Pokud ještě někdy navštívím kino IMAX, tak abych se kouknul na pořad Dinosauři a to jedině, když budu mít cestu do Prahy ještě kvůli něčemu jinému.
Tak jsem to konečně sepsal. Trvalo mi to přes hodinu a celou dobu mi k psaní běžela pořád dokolečka úžasná písnička Grace Kelly. Kterou by jste si určitě měli poslechnout. Nevím proč, ale tu písničku už poslouchám několik dní pořád dokola.