Oslava na Švýcaráku
Zase mam týdenní zpoždění, ale ta škola je prostě náročná. Přemýšlel jsem, že bych jenom zkopíroval nějakou předešlou akci na Švýcaráku, protože by to nejspíš nikdo nepoznal, ale nakonec přece jenom něco napíšu.
Napřed jsem si plánoval, že pojedu jako obvykle dopoledním autobusem, ale protože rodiče se chystali na houby, tak jsem se nechal odvézt autem. Vzhledem k tomu, že rodiče ještě v Terčině údolí nebyli, tak jsem je vzal na procházku k vodopádu i když nebylo zrovna krásný počasí. U vodopádu jsme se rozdělili. Rodiče vyrazili zpět k autu a dál na houby. Já jsem vyrazil na procházku po cestičkách Terčina údolí. Po dvou hodinách už mě přestalo bavit procházet se pořád sem a tam a tak jsem se vydal do srubu.
Dorazil jsem akorát na oběd. Nečekaně jsme měli k jídlu těstoviny. Po obědě jsme si zahráli karetní hru „6 bere“ neboli krávy. Potom se malá skupinka odvážlivců vydala na procházku hledat poklad, který jsme teda nenašli, zato jsme se pěkně prošli. Po našem návratu se pokračovalo oblíbenou hrou Activity. A jakmile se začala blížit pátá hodina, začali se všichni shlukovat kolem piva a vína s otvírákama v ruce. No a pak se přálo, slavilo, bavilo, hrálo, zpívalo, povídalo, mluvilo, tančilo a spoustu dalších jiných činností až do časného rána.
V neděli se pak už jenom snídalo, uklízelo a odpočívalo. A v poledne se jelo zase zpátky domů. Jestli chcete vidět, jak to tam vypadalo, tak se stačí kouknout na fotky.
Pískárna – Zlatka – Budějce
Škola začala. První týden už je za mnou a kvůli tomu všemu běhaní do školy ze školy, shánění všeho možného a podobně jsem se nedostal k tomu, abych napsal něco o tom, jak jsme byli na vodě. Fotky jsem ale přidal už dávno.
Sraz v 10:00 ve Vyšáku se nám ráno v 9:00 změnil na sraz na Pískárně v čas neurčitý. Dorazil jsem jako první a skoro hodinu jsem se mohl kochat probouzející se přírodou zahalenou v mlze, než dorazili ostatní. Kvůli nedostatku lodí jsme museli vytvořit pár dvoučlenných posádek. Já jsem vytvořil posádku s Jirkou a po kontrole teploty vody jsme se shodly na tom, že se opravdu nechceme moc namočit. Další dvoučlenná posádka byla Zdeňka s Neználkem. Zbylé posádky byly jednočlenné. Byl to Hodi, Pája sr. a Kírek.
Voda byla klidná, nikde ani živáčka. První překážka byl jez ve Větřní. Ten jsme všichni v pořádku překonali a pokračovali dál. Po další klidné cestě následoval jez u barevný skály, který jsme se s Jirkou rozhodli z bezpečnostních důvodů přenést. Jediný odvážlivci byli Pája sr. a Kírek. V krumlovským kempu jsme si dali malý odpočinek a posvačili jsme. Pak přišla řada několika jezů v Krumlově. První jel Jirka sám beze mě. Přes další jsme loď přetáhli na laně a až třetí jsme jeli normálně spolu. Zpočátku to vypadalo jako naprostá pohodička, pak se přede mnou objevila vysoká vlna, ve které jsem zmizel a za ní se opět vynořil. Přesto že jsme měli loď plnou vody, dokázali jsme se dostat k nejbližšímu břehu, kde jsme loď vylili, aby jsme mohli pokračovat. A poslední jez pod zámkem jsme přenesli všichni. Ke konci Krumlova jsme si dali další přestávku. Během dalšího úseku nás Jiřík poučil kde je jaký špic. Pod sedmým špicem jsme dokonce i zastavili, aby nám mohl Jirka ukázat, co příště vyleze. Vyrazili jsme dál a po krátké cestě jsme konečně dorazili do kempu ve Zlatce.
Začali jsme stavbou stanů. Potom jsme se vydali na dřevo, aby jsme si mohli udělat oheň a vzhledem k únavě jsme šli brzo spát. Druhý den jsme vyrazili už časně v jedenáct hodin. Cesta plynula rychle a za chvilku jsme byli u Dívčáku, kde jsme si dali svačinu. Další zastávka byla v Boršově a za chvilku už jsme byli v Budějcích. Na závěr u posledního jezu, kde jsme vystupovali nám ještě Pája sr. ukázal, jak se vystupuje z lodě za jízdy a tím se stal jediným účastníkem, který se za celé dva dny koupal.
Všechno možné o mně
Protože by vám trvalo dlouho než by jste si toho všimli, tak vás o tom informuju. Už jsem sepsal část O mně, kterou jsem dlouho sliboval a na kterou netrpělivě čekáte. Teď se konečně můžete dozvědět vše, co vás zajímá a kdyby vám tam snad něco chybělo, tak se stačí zeptat. Možná vám odpovím.
Zámek Blatná
Konečně se mi to povedlo dostavět, teda spíš dolepit. Sice některý části na sebe nesedí, jak by měli a někde to trošku ujíždí, ale já jsem s výsledkem spokojen.
Na fotkách to není moc vidět, ale ta věž je vysoká 22 centimetrů a celý model je dlouhý přibližně půl metru.
Ještěřička
Po změně stránek se dá na nově přidané fotky tady na blogu kliknou pro zvětšení, aby jste se nemuseli pořád koukat na ty miniatury.
