První den v nové škole
Sice to byl jenom zápis, ale i tak jsem tam byl celý den. Ráno jsem sbalil čtyři fotky a nějaký vyplněný papíry a vyrazil jsem. Za chvíli už jsem stál v dlouhé frontě, na konci které jsem odevzdal vyplněné papíry s fotkama a dostal jsem další papíry k vyplnění. Posadil jsem se vedle mých spolužáků ze střední a začal jsem vypisovat osobní údaje, což pro mě nebyl takový problém, jako pro ty co si nepřinesli vlastní propisku. Během vyplňování jsme dostali pár základních informací a byli jsme proškoleni o bezpečnosti práce.
Potom jsme tři hodiny jen tak čekali venku, na chodbě a na jiných místech všude možně na nějaký to pokračování. Zase jsme se nahrnuli do kongresové haly a začali jsme informativním testem z programování. Hned nato jsme si napsali testík z angličtiny, který byl zakončený pohovorem, díky kterému nám byl doporučen kurz angličtiny o vhodné úrovni.
To už bylo kolem druhé hodiny odpolední a nastal přesun do fronty v chodbičce před studijním oddělením, kde jsme si vyzvedli indexy a vyplnili další papíry. Po třetí hodině jsme měli konečně všechno za sebou a uvědomili si, že už jsme studenti vysoké školy.
Aby těch změn nebylo málo, tak jsem rovnou změnil vzhled stránek. Něco ubylo, něco přibylo a něco se přesunulo. Protože to bylo trochu složitější přestavba, tak ne všechno ještě úplně funguje a ne všechno vypadá tak jak by mělo vypadat. Časem to snad napravím.
Znova na lovu
Po předešlém úspěchu jsme zase vyrazili na ryby do Purkarce. Bohužel tentokrát nebylo úlovků tolik, ale místo toho jsme nafotili krásné skoky do vody.
Sraz v Purkarci
Po dlouhé době jsme zase vyrazili do Purkarce na víc jak jeden den. Sice to původně měli být dny tři, ale i ty dva byly nakonec dobrý. Jako jediný jsme Já, Hodi a Pája sr. vyrazili už v sedum hodin, aby mohl Hodi co nejdřív nahodit. Věci jsme vyložili u odbočky za mostem a já byl vyslán na průzkum, zjistit jestli je u řeky pod táborem prázdno. V táboře nečekaně nebyl nikdo a tak jsme mohli přesunout věci. Zatímco Hodi začal nahazoval, Já a Pája sr. jsme se pustili do stavby přístřešku. Každý stavěl jednu polovinu a na konci bylo jasně vidět, kdo je stavař a kdo právník. Potom se začali dít neobvyklé věci. Hodi začal z vody tahat jednoho kapra za druhým a po chvíli dokonce připlaval po řece rovnou vezírek plnej ryb.
Jako další dorazil Tank, krátce po obědě. Chvilku potom Šuli na své motorce a hned za ním menší deštík a po dešti dorazila i první organizátorka Denča. No a jako poslední s drobným zpožděním i druhá organizátorka Evča s Verčou a Verčou. To už jsme ale seděli v hospodě na zahrádce a Šuli ladil kytaru. Po několika písničkách jsme se přesunuli zpátky do tábora, rozdělali jsme oheň a pokračovali jsme. Zpívalo se dlouho, účastníci pomalu odpadávali, až jsem zůstal pouze Já, Denča a Pája sr. A když se najednou rozpadla Pájovo chatrná židlička, šli jsme spát taky.
Ráno mě probudil rachot Šuliho motorky, když odjížděl. Hodi už zase nahazoval a na hlavu mi kapala voda z listů stromu nade mnou. Vstal jsem, něco malého posnídal a ostatní se zatím pomalu probouzeli. Jako obvykle poslední vstávali holky, ty se hned sbalili a odjeli. My jsme se ještě chvilku opalovali, koupali a chytali. Pak jsme se sbalili taky a vyrazili domu. Fotky.
Stožecká kaple
Konečně po víc jak měsíci je co napsat. Sice jsem mohl za ten měsíc napsat jen tak něco nebo jen tak něco vyfotit, ale lepší je se jen tak povalovat a užívat si prázdnin. Můj dlouhý odpočinek byl ale narušen rodiči, kteří se rozhodli vyrazit na výlet a tak jsem jel taky. Vyrazili jsme brzo ráno naším novým šípkově červeným autem směr Šumava. Auto jsme nechali na placeném parkovišti ve Stožci a šli podél řeky ke Stožecké kapli. Je to kousek, takže jsme tam byli během chvilky, vyfotili si jí a šli dál. Po cestě zpátky jsme se porozhlídli po nějakých těch houbách. Sice jich moc nebylo, ale těch pár hříbků a lišek stačí. Ve Stožci jsme si dali oběd v penzionu Pstruh a vyrazili zase domů. Foto.
A je to
Tak je to všechno za mnou. Několik dní napětí, kdy jsme postupně úspěšně i neúspěšně skládali maturitní zkoušku. Začali jsme pěkně v pondělí prvního června. Představili jsme se paní předsedkyni, rozložili na stůl chlebíčky, brambůrky, tyčinky, kremrole a další občerstvení a pustili jsme se do toho. První den jsem pouze sledoval spolužáky a nemohl jsem se dočkat nadcházejícího dne a svého velkého triumfu.
Na řadu jsem šel jako poslední z naší čtyřčlenné dopolední skupiny, takže jsem měl ráno čas si ještě rychle zopakovat nějaké to učivo. Přišlo první losování a já si vytáhl Ruchovce a Lumírovce, po patnácti minutové přípravě jsem usedl před porotu a spustil. Potom chvilka oddechu a šel jsem losovat znova, tentokrát angličtinu, z které jsem vylosoval housing a opět jsem usedl před porotu a spustil. Třetí na řadě byla matematika, z které jsem si vytáhl kružnici a kruh a místo sezení jsem tentokrát stál u tabule a předváděl, své vynikající znalosti. Na čtvrtý předmět jsme se museli přesunout do učebny informatiky. Na řade byl totiž AutoCAD. Tam jsem předvedl své skvělé schopnosti v kótování. Na závěr dne jsme se dozvěděli, že jsme všichni úspěšně zkoušku splnili.
Ve středu bylo na řadě ještě šest spolužáků a ve čtvrtek už jsme seděli v přednáškovém sále naší školy a vychutnávali tu slavnostní chvíli předávání maturitního vysvědčení. A protože se nám to tak povedlo, tak jsme to ještě ten den pořádně oslavili.
