Už je to rok
Teprve teď jsem si všimnul, že nedávno to byl rok, co jsem začal na svůj web kromě fotek dávat nějaký ty články. Za ten jeden rok se podoba a struktura webu změnila už několikrát. Doufám, že pokaždé k lepšímu. Tohle je už 45 článek, což za jeden rok není špatný a snad to bude v budoucnu ještě lepší. Když jsme u těch čísel, tak právě se pohybuju kolem 7000 tisíc slov. Už teď vás mohu informovat o tom, že pracuji na dalších velkých změnách, týkajících se všech částí webu. Nejen že bude spousta změn ve vzhledu, ale budu se snažit i o změny v obsahu, tak aby byly pro vás tyto stránky ještě zajímavější než doposud.
Švýcarák
Byla sobota a já se probudil do slunečného rána za zpěvu drobného ptactva. I přes maminky protesty jsem se vydal na nádraží pouze v tričku s letní bundou a dobře jsem udělal. Sotva jsem vystoupil na zastávce Nové Hrady údolí, musel jsem si odložit, jaký bylo vedro. Plánoval jsem si krásnou klidnou procházku údolím, ale už po pár metrech bych klid narušen podezřelou trojící v čele s Evčou. Tím pádem se z krásné procházky stala ještě krásnější, měl jsem koho fotit. Napřed jsme šli k vodopádu, kde jsme udělali spoustu fotek. Pak okolo Cuknštejnu a rybníčku se zlatými rybkami, kde jsme udělali další spoustu fotek. Dále jsme pokračovali pod mým vedením nejkratší cestou ke Švýcaráku.
Tam už čekalo auto s první várkou účastníků. Další várka došla nebo se spíš doplazila po chvilce od autobusu. A o další chvilku později poslední skupinka dalším autem. Znova jsem musel absolvovat cestu k vodopádu a dělat umělecké fotky. Po návratu jsme si s velkou námahou prosadili večeři a tak se šlo jíst. Gulášek byl stejně dobrej jako posledně. Večer se hráli Activity a jakési závody, co vypadali jako soutěž ve válení se po zemi. Ve dvě ráno nastala velká chvíle, kdy všichni sledovali, jestli se jim jejich mobil přeřídí na letní čas sám nebo ho budou muset přeřídit ručně.
Byla neděle a já se probudil do zataženého rána za zpěvu dopadajících kapek deště. Proběhla rychlá snídaně, rychlí úklid a rychlí přesun na zastávku autobusu domů.
Běžkařský zájezd
V sobotu jsme využili skvělé nabídky cestovní kanceláře Franta tour a vyrazili jsme na trasu Kvilda – pramen Vltavy. Po pár metrech pěší chůze jsme naskočili do neprojeté stopy a vydali se vpřed. Hned po pár minutách nás naštěstí míjela rolba upravující stopu. To bylo naposledy, co jsme viděli Jirku. Plazili jsme se do kopečka, sluníčko hřálo, všude spousta lidí, prostě krása. Po několika namáhavých výstupech a nebezpečných sjezdech, jsme se konečně dostali k pramenu, kde bylo zapotřebí si odpočinout. Zpátky vedla cesta už jenom z kopce. I když to moc nejelo, bylo to lepší než pořád do kopce. Doběhli jsme až do Skipenzionu Kvilda. Tam jsme si dali oběd a konečně jsme se zase shledali s Jirkou, který dorazil ze svého okruhu. Pak jsme udělali ještě poslední fotku, naskládali se do Franty a vyrazili jsme zpátky.
Výprava k Tankovi a na běžky
Poslední soboty se koná pravidelné posezení u Tanka. Normálně sebou foťák nenosim, ale tentokrát jsem udělal výjimku, protože Tank potřeboval nafotit pár lahví do svého podnikání. Když už jsem byl u toho focení, tak jsem i zaznamenal průběh večera. Hned po mém příchodu, mě přivítala nečekaná návštěva a to Evča. Zbytek přijel jako vždy pozdě. Jako první jsme se procvičili ve fotbálku. Potom jsme se vrhli na šipky. No a domů jsem musel jít brzy, abych byl ráno připraven vyrazit na běžky.
Nemožné se stalo skutečností a Skrnda s Pepou pro nás ráno dorazili s předstihem. Něco takového jsem nečekal a tak jsem se oblíkal dost narychlo, abych to stihnul, než ostatní naloží běžky. A ten kdo chce vědět jak to všechno začalo, probíhalo a skočilo si to může přečíst u Skrndy.
Na Kvildě
Prázdniny jsou za námi a kromě každodenního učení, jsem byl i dva dny na běžkách. Na běžkách jsme byli vlastně jenom jeden den, protože v pátek nebylo vhodné počasí vyrazit do stopy směr pramen Vltavy.
Ve středu jsme se s taťkou v klidu sbalili a v sobotu jen co vykouklo sluníčko jsme vyrazili za Skrndou, Pepou a Ricci na Kvildu. Hned jak jsme přijeli, šli jsme se posilnit do pekárny, ve které jsme byli ubytovaní, něčím dobrým. Po svačince jsme se připravili a hurá do Franty, kterým jsme si dojeli na Horskou Kvildu. Tam jsme zaparkovali a konečně hurá do stopy. První zastávka byla na Antýglu. Odtud dál podél Vydry až na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali něco k snědku a vyrazili po stejné trase zase zpět. Po tak náročné trase jsme museli chvilku odpočívat a pak jsme vyrazili na večeři. No a druhý den jsme vyrazili zase domů. Během té náročné trasy jsem stihnul udělat aspoň pár fotek.